D                           A7             D               
1. Dlouho jsem žil sám a neměl kam bych rukou sáh,   
                             A7           D    D7  
   až jsem se stal znenadání zaměstnancem drah.
   G          A7         D           D7 
   O nocích a o nedělích šraňky stahuju,
   G          A7          D 
   na zpocený okna prstem touhy maluju, 
   D                            A7         D
   když je člověk sám tak mnohé snáze pochopí. 
 
     D7        G            A7          D  
Ref. Ty stovky vlaků, co tu jezdí dobře znám,
     D7         G          A7           D  
     aspoň v tý nádražácký boudě nejseš sám, 
              F#mi                 A 
     do dálky běží lesklý pásy kolejí, 
              G           A7         D 
     že vedou někam domů, je mou nadějí. 
 
2. Nepospíchám, když mě čeká jen studenej práh, 
   zaprášená petrolejka, ze samoty strach,
   chtěl bys někam přes koleje mezi lidi jít, 
   jen tak v hadrech vod voleje dobrej pocit mít,
   nepospícháš, i když déšť ti oči zarosí.

Ref. Ty stovky vlaků...
 
3. Osvětlený vagóny když míhají se tmou, 
   jen pro sebe ponecháš si prosbu jedinou,
   aby u tvý boudy jednou rychlík zastavil, 
   najednou bys nebyl sám i když jen na pár chvil, 
   o svých touhách někomu bys tak rád pověděl.

Ref. Ty stovky vlaků...