D              A7           D               
Když je člověk sám, pak neví, kam by rukou sáh,      
       A7             D            D7  
stává se pak obyčejně zaměstnancem drah.
G           A7         D           D7 
Po nocích a o nedělích šraňky stahuje,
G          A7          D 
na zpocený okna prstem touhy maluje, 
A7              D  
když je člověk sám tak mnohé snáze pochopí. 
 
            D7           G           D  
R.Ty stovky vlaků, co tu jezdí dobře znám,
          D7           G             D  
  aspoň v tý nádražácký boudě nejsem sám, 
  F#mi                 A 
  do dálky běží lesklý pásy kolejí, 
  G              A7               D 
  že vedou někam domů, je mou nadějí. 
 
Nepospícháš, když tě čeká jen studenej práh, 
zaprášená petrolejka, ze samoty strach,
chtěl bys někam přes koleje mezi lidi jít, 
jen tak v hadrech vod voleje dobrej pocit mít,
nepospícháš, i když déšť ti oči zarosí.
 
Osvětlený vagóny když míhají se tmou, 
jen pro sebe ponecháš si prosbu jedinou,
aby u tvý boudy jednou rychlík zastavil, 
ty bys celej ve svátečním klidně nastoupil, 
vodjel tam, kde touhy tvý se rázem vyplní.