Ta zem, co odkvétá, kde stíny bojí se hnout,
co zločin se zaplétá s noční krajinou,
tam otec se usadil a počal život můj,
farář se pomodlil – zde je domov tvůj, domov tvůj
Tady se probouzím a opět usínám,
prožil přes třicet zim, v hlavě zmatek mám
Kolik je všude zla, ty stvůry žijou v nás,
zvednutý stavidla, nenávist nemá hráz
REF.A já tu stojím, jak cizí vojín, opět se bojím, že může být hůř
Kam se to ženem za velkým věnem, proč každej druhej má u sebe nůž?
Co se to stalo, stačí jen málo, copak se musíme o všechno rvát?
Kolik je lidí, co se jen stydí lásku svou někomu najevo dát
Soucit mě opustil po letech ztracených,
přišel o spousty sil v bitvách prohraných,
otupen, bez zbraně křičím do davů,
a pak odevzdaně vstoupím do svých snů,
kde budou lidé chtít čistou zemi svou,
rozdílnou víru mít není zábranou.
dosud však na světě děti hladoví
touží po odvetě vrazi masoví
