G
1. Jak v mořích slunce s tmou se ztrácí
a pokřik racků šel už spát,
C G
tak utekla nám láska, jó, to se stává,
A D
a najednou tě, holka, nemám rád.
G
Mám dost už těch tvejch věčnejch nářků
a prožárlenejch hloupejch scén,
C G
tak někdy zase brnkni, jó, to se stává,
D G
prostě táhne mě to z kruhu ven.
G
R: Já půjdu až tam na místa, kde už to znám,
C G
pár stromů, ohniště a tunel a trať,
a kašlu na celej svět,
v něm v tobě zas jsem se splet,
C G
a postý řeknu sobě: hloupneš, tak plať.
2. Jak nabobtnalý klíčky hrášku
byly cíle tvý, a já chtěl víc,
já předělat chtěl svět, jó, to se stává,
kolik bylo nás, a stále nic.
Tak pozdravuj ty svoje šminky, lásko,
a do zrcadla zkoušej řvát,
jó, utekla nám láska, jó, to se stává,
a najednou tě, holka, nemám rád.
R:
