Ano, máš půvab ranních mlh,
jako  v trávě květ první se zdáš,
jako proud vody z dešťů, jako horký dech
je dotyk tvůj a náš. 

R: Však proto ne, proto ne, lásko, 
   to je málo na společnej svět.
   To, že stojíš vždycky tam, kde tě potřebuju, lásko,
   a proto miluju tě víc než jen teď. 

Ano, líbí se mi tvá chůze z čapích hnízd 
a ruce s prstýnky, když pohladí můj dech, 
oči nejistý, však plný důvěry, jak uměj číst, 
když mluvit nechci, stačí podívat se jen. 

R: