ady je můj svět,
v tom černým pisoáru
a mně se líbí, jak se celej točí
když večer přijde
pár notoriků z báru
těch smutnejch duší,
co jen vkročí
hned místo slz tu močí
Jo, jo, jo, jo, jo,
tady se žije
jo, jo, jo, jo, jo,
beze vší poezie
První chodívá jeden šílenec
kterej si myslí,
že je princem dánským
pak chlouba místních děvkařů
a holka, kterou nechal milenec
takže si plete
pánskej hajzl s dámským
a potom kvanta metařů
Jo, jo, jo, .
A mraky zneuznanejch básníků
po nich melancholickej
vojín z Nitry
a sem tam tuhá postava
tažená párem silnejch číšníků.
A tak poznávám lidi skrze litry
a poznatků je záplava.
Jo, jo, jo, .
Rytiny na zdech
a vůně desinfekce
spláchnutý kisny
syčí jako zmije -
tady je můj svět
a vocaď se mi nechce!
Tady se močí, zvrací, žije
beze vší poezie.
Jo, jo, jo, .
