To moje péro každý ráno,
stojí jak poleno, já nelžu vám.
My vstáváme dva a zas vlčí mha
oči mi halí.
Mý koule, plný a kulatý,
a ten můj pytel je zas hrozně ducatý.
Dávám ho na dlaň, tiše si říkám -
- frajeři nešukaj.
A teď to přijde a bude to hned a bude fajn !
Pravou rukou beru úd,
vede mě k tomu ten starej pud,
a dělám to, co každej těžkej frajer dělává.
A najednou klid, ta práce ruky doznívá,
z čistýho zrcadla se na mě jinej člověk podívá.
Úleva nastala, žádná nedostala -
- frajeři nešukaj.
Někdo však
Tělo se vlní a mysl vrní,
dám si dva dřepy, slipy se lepí.
Bodejď by ne, když prázdnej pytel mám.
Už je vyhráno, zas další ráno,
za sebou mám!
