K vlastnímu překvapení nakonec přece jen dopluli až do oázy
Životem zmoženi a vyjevení architekti vlastní zkázy
Co mohli cestou zbořili
Chtěli jen aby něco prožili
Otevřené brány je nelákaly
Raději po nocích slézali kolmé skály
Se zavřenýma očima skákali do propastí
A pořád měli hroznej strach aby snad něco nepropásli
Hranice pro ně neexistovali
A jejich cíle byly pořád někde v dáli
Ožralí usnuli u mateřské školky
A děti je na procházce překračovaly
A pak, pak se jim smály
Ale život se jim nesmál
Jen si šel svou cestou dál
A trpělivě čekal
A k vlastnímu překvapení nakonec přece jen dopluli až do oázy
Životem zmoženi a vyjevení architekti vlastní zkázy
