Tam v dávném městě prázdném,
má vítr hovor s bláznem.
Na malém náměstí, fontána šelestí
píseň pro město ER a pro Tebe.
Mini Vetiros pavilonů,
V každém tom jméně zníval zvon,
co z nich teď zbývá,
jen písmo v písku stéblem psaný.
Jediný město z těch dob žije,
navěky ve mně ztracený je,
má jméno ER a nad ním hoří hvězda ranní.
Malý náměstí, neznámý já na něm stál,
vítr zlý na prázdný tam okna hrál,
svítání v kalužích, svítání v střepinách,
černej sen za tebou ze sklepů ruku vztáh.
Kam vedou, kam vedou ty prázdný ulice
snad k vám za tebou, za tebou.
Včera k loutnám půlnočním
k lásce usnul mladý král
vešel v město jménem ER, zabloudil a ono spalo.
Z portálů domů prastarých
padal bílý prach, lehčí než je sníh,
starší než je svět, vypůjčený svět kolem nás.
Andělé našich závětí
nad městem nízko přeletí
při letu si čtou domovní znamení.
Čekal jsem až někde ve větvích zakrouží,
zaváhá a zakrouží,
abych já věděl kam, věděl kam vstoupit mám.
Stálo tam město, byl to můj sen,
byly to domy, na domech čísla,
v zahradách růže, na nebi hvězda
malinko prasklá, jitřní a čistá,
ty co jsem znával, za okny spali
z rozbitých oken záclony vlály,
bylo tam všechno, co se nám zdá,
jenom ten já jsem nebyl já,
jsem nebyl já, jsem nebyl já,
jsem nebyl já, jsem nebyl já.
uáááááá!
uáááááá!
Včera k loutnám půlnočním
k lásce usnul mladý král
vešel v město jménem ER, zabloudil a ono spalo.
...
Včera k loutnám půlnočním
k lásce usnul mladý král
vešel v město jménem ER, zabloudil a ono spalo.
Kam vedou, kam vedou ty prázdný ulice
snad k vám za tebou, za tebou.
Kam vedou, kam vedou ty prázdný ulice
snad k vám za tebou, za tebou.
