Já svět oblohy a větru znám
i tahle píseň vznikla tam
nikde tak tóny neznějí.
V koních je něco po čem toužíme,
jak závodníci vzpomínek,
koně se taky střílejí
A tak lidi svoje touhy sedlají
a jen na svůj velkej dostih čekají,
pak jak blázni ženou touhy tryskem
bez milosti štvou je za svým ziskem
a když upadnou ztracený jsou.
R: Braň, braň mi volnost mou
jako vítr s oblohou
patří mi volnost koní
těch co se s větrem honí.
Braň duši mou, mi braň,
moje lidský já mi chraň
touhy co můj běh změní,
co padnou vysílením,
ty nestřílej.
Lidi propadají závodům
o nejkrásnější vůz a dům,
v zrcadlech tvář svou shlížejí.
Vlastnit míň něž druzí nesnesou,
těch lidí touhy koně jsou,
koně se taky střílejí.
A tak aniž se jim v tváří pohne sval
nutí bičíkem svý touhy běžet dál,
pak jako blázni ženou touhy tryskem
bez milosti štvou je za svým ziskem
a když upadnou, ztracený jsou.
R: Braň, braň mi volnost mou
jako vítr s oblohou
patří mi volnost koní
těch co se s větrem honí.
Braň duši mou, mi braň,
moje lidský já mi chraň
touhy co můj běh změní,
co padnou vysílením,
ty nestřílej,
ty nestřílej.
Ty nestřílej!
