B             Es              B
1. Nejhezčí jsi, když se se mnou loučíš,
                           F
   a proto také často odjíždím.
       Es                      F
   Jen abych slyšel, co si naporoučíš,
      Es                           F
   to kázání, abych snídal sám, co smím si dát, kdy se vrátit mám.

   Nejvíc ti to sluší, když mě vítáš,
   a proto se tak rychle vracím zpět.
   Jen abych viděl, jak mě neodmítáš,
   a říkáš "pojď, dost už hloupostí, teď už tě víc nikam nepustím."

   B
R: Zvláštní, jsi zvláštní, jsi nádherná vlastně pokaždé,
         F         Es           F
   proto zvláštní, proto tě mám rád.
   B
   zvláštní, jsi zvláštní, víš-li o jiných, tak mi ukaž kde,
             F         Es          Gmi   F  Es  B
   ty nejsou zvláštní, nechci jiné znát. 

2. Nejhezčí jsi, když se večer stmívá,
   a proto se mi někdy táhne den.
   Já nedočkavě na věže se dívám
   a říkám si, ať jde slunce spát, ať přijde čas, který mám tak rád.
   
   Nejvíc ti to sluší za svítání,
   a proto se tak rychle probouzím.
   Já dívám se a nemám žádné přání,
   mně postačí ranní zátiší, v němž právě já jsem ti nejbližší.

R: