C G 1. Bylo ráno jen z šedivejch mračenF C já se cítil jak raněný ptáčeAmi Dmi G samá krev, bez křídel a hrozně sám.C G Den se táhnul, jak smuteční páskaF C to se stává, když bortí se láskaAmi F G všechno kolem bludnej kruh připomíná.C G A pak jsem slyšel, jak z pohádky zvonyF C partu kluků a kytary tóny.Ami F G Přisedni k nám, jeden z nich mi povídá.C G R: No tak zpívej, když teče ti pláčAmi F věčný trable a smůlu jen mášC G žádný esa, jak hazardní hráčC G další hru prohráváš.C G Co na tom, že ti neladí hlasAmi F zpíváš srdcem, v tom tisíc je krásC G smejváš z duše svůj staletej strachC G jseš jako z tónů hvězdnej prachC tulák po hvězdách. 2. Dnes už vím, že nebyl to zázrak parta kluků, co přišli mi zahrát člověk k člověku se takhle zachová. Každej z nás má nějakej svízel černý ráno, kdy radši by zmizel potom hledá někde v nás tónů pár. Starý banjo, jež má rezavý struny partu kluků, co basa jim duní. Potom řekneš: smůlo věčná, čert tě vzal. R: