1. To nic, to jen tak, do očí mi padlo asi zrnko prachu. To nic, to jen tak, vždyť to není slza, ani kapka strachu. Jen rosa mých přání, jen inkoust mých zpráv. /: Tak mi řekni, co ti vlastně ještě brání, projít kolem pyšně, jako páv :/ 2. To nic, to jen tak, v očích se mi leskne asi kousek zlata. To nic, to jen tak, vzala jsem ho slunci, nejsem přece svatá. Jsem štědrá i hloupá, jsem samet i nůž, /: jsem jak tiché listí, které vítr houpá, jsem jak na rtech rozmazaná růž :/ Jsem křišťál světel v zámku, z bleděmodrých skal, na prst medu v džbánku /: a co všechno budu ještě dál :/ 3. = 1.