1. To nic, to jen tak,
   do očí mi padlo asi zrnko prachu.
   To nic, to jen tak,
   vždyť to není slza, ani kapka strachu.

   Jen rosa mých přání,
   jen inkoust mých zpráv.
   /: Tak mi řekni, co ti vlastně ještě brání,
   projít kolem pyšně, jako páv :/

2. To nic, to jen tak,
   v očích se mi leskne asi kousek zlata.
   To nic, to jen tak,
   vzala jsem ho slunci, nejsem přece svatá.

   Jsem štědrá i hloupá,
   jsem samet i nůž,
   /: jsem jak tiché listí, které vítr houpá,
   jsem jak na rtech rozmazaná růž :/

   Jsem křišťál světel v zámku,
   z bleděmodrých skal,
   na prst medu v džbánku
   /: a co všechno budu ještě dál :/

3. = 1.