Slavím si svůj velký svátek nejcennější ze svých ztrát kdy z mého srdce zmizel kráter a nahradil ho svěží sad láska tvá navždy odhodila tehdy moji bílou hůl Zastřela jsem svůj zrak dálkou slibujících prostorů vždy hotova se štěstím zalknout však v síti vetchých snů láska tvá navždy odhodila tehdy moji bílou hůl Nekonečně jasná zář náhle oslovila zatmění mé dala mým očím pít nápoj poznání už mi pouze čísi hlas dal i uším mým se rozpomenout odkud já slýchávám to své volání Dnes už vím, jak bylo snadné tvoje kroky přehlédnout vždyť z dálky duše trápí chladem a teplem dýchne první kout láska tvá navždy odhodila tehdy moji bílou hůl Nekonečně jasná zář náhle oslovila zatmění mé dala mým očím pít nápoj poznání už mi pouze čísi hlas dal i uším mým se rozpomenout odkud já slýchávám to své volání Dnes u vím, jak bylo snadné tvoje kroky přehlédnout vždyť z dálky duše trápí chladem a teplem dýchne první kout láska tvá navždy odhodila tehdy moji bílou hůl Láska tvá navždy odhodila tehdy moji nedávnou bilou hůl láska tvá navždy odhodila tehdy moji bílou hůl