1. Když sady umlknou a noci k jaru mlží
   z luk slavík přilétá a zpívá nad růží
   růže však nevnímá a zpěv jí nedojímá
   při hymnu milostném se kolébá a dřímá
   
2. Nezpíváš tak i ty pro krásu bezcitnou
   dej pozor básníku na sen a touhu svou
   nechápe necítí je pro básníka němá
   díváš se rozkvétá a slůvka nemá.