Sestřičko, osmá odbíjí…
Vzpomínáš na škrob povlečení,
na šelest v listech fuchsií,
na první chvíle po setmění?
Šeptalas: Ať se čerti žení,
tady je táta na stráži!
Táta a jeho vyprávění
o lásce, cti a kuráži.
Hrdlořezové z mafií,
chytrák, co mizí bez placení,
drak, který holky zabíjí,
zloději lecjak navonění…
Jejich je vláda. Kdo to změní?
Táta řek‘: Ten, kdo vyráží
do boje v sedle přesvědčení
o lásce, cti a kuráži.
Příběh, jenž rychle opíjí,
brali jsme jako políbení.
Anebo jako hostii?
Tak či tak, celí rozrušení,
vznášeli jsme se přes práh snění…
Dnes ten práh nohy podráží!
Přesto se pouštím do básnění
o lásce, cti a kuráži.
Píši-li, píši v zastoupení;
tátův hlas na mě doráží:
K čemu je příběh, který není
o lásce, cti a kuráži?
