Pod tíhou šera den si klek, za nocí vládne Andromeda. Dá se s tím něco dělat? Nedá. Starý rok půjde do kytek. Brečel bys, ale k čemu brek? Moudrý ví, co je symbol času: had, jenž se kouše do ocasu. Nakonec přijde začátek. Podobná psu, jenž větří špek, zaběhlá vločka vločku hledá. Povstává závěj. Chladná, bledá… Na hrobě roku náhrobek. Předčasně však bys klobouk smek! V každé tmě klíčí zrnka jasu. Svět bere touha kolem pasu… Nakonec přijde začátek. Jak ke dnu sklenky hořký lék do koutků očí zima sedá. Pokorná, vlhká, modrošedá cesta tě čeká u vrátek. Projev jí za to mlčky vděk. Byť vede snad až do Texasu, vrací se. Drží s tebou basu. Nakonec přijde začátek. Ten, který stvořil vesmír, řek: "Nenechám nikdy zemřít krásu." Naslouchej dobře tomu hlasu. Nakonec přijde začátek.