Šaty ti lehce letně povlávaj a lačný rety vprostřed věty zamykám, tam v druhým patře schovanej je ráj, stěny ví svý a taky strop zná hlavolam. Posečkám na chvíli, mám a nemám čas, vůně se spojily, probíjejí v nás. Tvůj motýl zakrouží, oči přimhouří. Světlem nasycen nachýlil se den, něžná bude tma a v ní jen my dva. Vteřina líná plazí se jak had i vlákno žárovky je jemně napjatý, otvírám okno, aby mohlo brát, ptačí pluk přepisuje sbory v Devátý. Nepočkám na chvíli, jdu ti na pomoc, stíny se propnuly, slunovratná noc. Tvůj motýl zakroužil, do ticha se vpil. Porcuje se tma, když jsou na ni dva, horká letní tma a v ní jen my dva.