Já u pramene jsem a žízní hynu ve svitu ohňů vládnu temnotám jsem cizí tam kde je dům mých synů a v davu lidí jsem blíž samotám nahý jak hadrář oděn jako král V mém smíchu pláč naděje v zoufání to co mě vyléčí to jiné poraní i při zábavě radost nevnímám cítím svou sílu a nevím co s ní srdečně přijat každým odmítán Všechno je nesporné uprostřed zmatků i v jasných dnech svou cestu nepoznám a kde je klid tam cítím spor a hádku za to co znám vděčím jen náhodám a čím hůř hraju tím víc vyhrávám Jen to co neznám má pro mě cenu ač po všem toužím o nic neškemrám kdo mě má rád tomu dávám vinu a pravdomluvným lži vyčítám baví mě ten kdo mně vnutí klam A řekne: Labuť má černá křídla havraní mám rád jen ty co mě poraní a je mi jedno jsem-li oklamán mám vše co chci nic co mě zachrání srdečně přijat každým odmítán