Mám takovej pocit, že voda v řekách stojí Že se prostě do našeho města přitýct bojí Přinesla by špatnou zprávu že se něco stalo Něco co se kdysi ještě odvrátit dalo Přehrada na horním toku zadržuje vzpomínky Do mozaiky současnosti chybějí už kamínky Pomalu se potápí to naše malý plavidlo Protože jsme porušili sdělovací pravidlo Posledních pár měsíců sme spolu skoro nemluvili O společných touhách, dlouhý noci neprosnili Jsme jak lidi z Kmotra, co držej zákon mlčení Se svýma pocitama uvnitř těla věznění Komunikace....je to slovo tajný I když máš třeba pocit, že je to furt stejný Upravil mbych přísloví na prakticky vzato Mlčeti stříbro a mluviti zlato Tenhle text je v podstatě nad poměry banální To, co se s námi stalo, je naprosto normální Byli jsme dva mladý lidi co neměli rádce a jejich záliby byli , práce a práce A k práci se pak dostavila pozvolna samota Jo, velkej počet mlýnů unavil i Dona Quijota A se samotou se už v duši začla šířit prázdnota Třeba se to ještě zlepší v čekárně na Godota Jak v pokoji velkym jenom čtyři na pět metrů Můžou dva lidi dělit tisíce kilometrů Stejně je to zvláštní, jako kdyby jsme se neznali... Na vzdušný dálky hypotéku už sme platit přestali Nastoupila jsi do auta ,přetrhala všechny pouta Na rozloučenou hrách nasypala si do kouta A už mi tě odvážejí desítky koní Neptám se už na budoucnost, vi, že už je po ní