Jak mohl být prostý ten život můj,
kdybych přála si míň slávy mít,
spíš vážila víc toho mála co mám.
Však úspěch vábí.
Vábí moc i když málo dá nám.
A lásku když chceš,
kde ji vzít ?
Pak pryč někam toužíš
A kam?
Čím výš se člověk dobral,
tím snazší pád.
Teď i já opouštím slávy trůn.
Žena vládce jenž padnul
mimo slunce má stát.
Můj sen byl krásný.
Svobodu všem, kdo jen snesou ten dar.
Však ze snů i z listin je cár.
A nemám, už nemám co dát.
Bůh s tebou má Argentino.
Co není snad přijde jednou.
Už pro mě neplač.
Nač dál zem solit
Vždyť mnoho slzí, máš ještě prolít.
Jen žádný smutek a žádný flór.
Náš rod měl vždy pýchu a vzdor.
Život můj vždycky byl plný písní a her.
I vám byl slíben
ten ráj volných pěšin,
kde dýchá se líp,
kde nezní vzlyk synků a dcer.
Proč nestal se skutkem ten slib.
Bůh s tebou má Argentino.
Co není snad přijde jednou.
Už pro mě neplač,
nač dál zem solit,
vždyť mnoho slzí máš ještě prolít.
Rovni jsme si v tom,
že rosteme v prach.
A po snech zbudou jen schránky těl.
Však ten, kdo vsadil strom,
plody ač nesklízel,
ten smysl svůj snad měl.
