1. Jít za noční duhou snad směšné se zdá
   Kdo slunci však věří i když tma duhu skryla
   Ten cestu k ní zná
   
2. Tam kde končí nebe ona prý chodí spát
   To říkal jsi často a na místo sebe
   Duhu chtěl jsi mi dát

R: Mně stačilo málo míň než se může zdát
   Já nechtěla duhu, já chtěla jen tebe
   Já se neměla ptát, tam kde měls říct "jistě"
   Ty řekl jsi "snad"

   Zeptej se ptáků
   I zlomená křídla bolí mnohem míň
   Než bolí ten pád

3. Tak vem si svou duhu, není už o co stát
   Příjde zas chvíle, sám poznáš tu bolest
   A začneš se bát

R: Až zůstaneš sám, pak mi za pravdu dáš, hm dáš
   Poznáš že umí bolet to mrazivý slůvko
   Víc než může se zdát
   Tam kde láska chce slyšet "jistě"
   Nikdy neříkej "snad"

   Zeptej se ptáků...

R: A navzdory snům, já už nechci se bát
   Už ti nebudu lát, staň se co se má stát
   I kdybych ti měla lhát
   Tak až se zase zeptáš
   Zda tě mám ještě ráda
   Řeknu: nevím, nevím "snad"

   Zeptej se ptáků...