1. Jít za noční duhou snad směšné se zdá Kdo slunci však věří i když tma duhu skryla Ten cestu k ní zná 2. Tam kde končí nebe ona prý chodí spát To říkal jsi často a na místo sebe Duhu chtěl jsi mi dát R: Mně stačilo málo míň než se může zdát Já nechtěla duhu, já chtěla jen tebe Já se neměla ptát, tam kde měls říct "jistě" Ty řekl jsi "snad" Zeptej se ptáků I zlomená křídla bolí mnohem míň Než bolí ten pád 3. Tak vem si svou duhu, není už o co stát Příjde zas chvíle, sám poznáš tu bolest A začneš se bát R: Až zůstaneš sám, pak mi za pravdu dáš, hm dáš Poznáš že umí bolet to mrazivý slůvko Víc než může se zdát Tam kde láska chce slyšet "jistě" Nikdy neříkej "snad" Zeptej se ptáků... R: A navzdory snům, já už nechci se bát Už ti nebudu lát, staň se co se má stát I kdybych ti měla lhát Tak až se zase zeptáš Zda tě mám ještě ráda Řeknu: nevím, nevím "snad" Zeptej se ptáků...