Já postavím si bezvadný most,
pevné pilíře a bude jich dost,
aby udržely aspoň tolik, co láska má váží.
Pak přejdu tam, kde mě nečekáš,
malý je most, ale rozhodně náš
a vyhrává ten, kdo se vzdálenost překlenout snaží.
Jsem v rámci Tvých mostů
proti lásce imunní,
znám pár druhů deště
A neznám výsluní.
Mosty znám už dlouhý čas,
jsou dlouhé i krátké i křehké jak vlas,
ale pomáhají, když jeden z nás chvíli se vzdálí.
Já stavím mosty, v tom je ten vtip
a bezpochyby jsem na tom lít
než ten, kdo pár mostů v afektu za sebou spálí.
Jsi v rámci mých mostů
proti lásce imunní,
znáš pár druhů deště,
teď poznáš výsluní.
Tak se ptám, když ty mosty znáš,
řekni, který je cizí a který je náš,
přes ten možná bych šla, kdybys byl ztracený v dáli.
