Jsou věci o kterých jsme jen četli,
tolik něžných příběhů,
i listy knížek jednou zetlých
za podzimních zážehů.

Ten náš malý příběh byl víc,
a stejně už nám nemá co říct,
měl mít tak krásný titul,
známá story, já mám tě rád,
měl mít své pokračování příště
a už se žádné příště nekoná,
prý má teď jiné působiště,
já vím, to co vím jen já.

Já vím, že tě nemá, jak já, žádná,
žádná, že tě nemá, že tě nemá.

R: Prý je krásná, má i půvab,
   prý je šťastná a ja vím,
   že tě nemá,
   byla to krátká story, krátká story,
   a už není,
   a já vím, že tě nemá.

Prý je vážná, je i milá,
prý je lepší,
a já vím,
že tě líbá, svádí, hladí,
a stejně tě nemá.

R: Prý je krásná, má i půvab,
   prý je šťastná a ja vím,
   že tě nemá,
   prý je vážná, je i milá,
   prý je lepší,
   a stejně tě nemá.