Bezmocný být, nic víc člověka neděsí,
těžké je žít a snít, když jsi lhostejný.
Jak mohlas mi lhát a říkat, že jsi má jediná,
jak mohlas mi vzít mou lásku a pak odejít.
Mezi řádky můžu číst, že milencům sny se rozplynou,
stopy v písku zavál sníh tak studený,
Tvou rukou podepsaný.
R: Elixír z tvých slz namíchám,
elixírem nás dva spoutám,
elixír z tvých slz namíchám,
chci pláč, tvůj pláč.
Elixír z tvých slz namíchám,
elixírem nás dva spoutám,
elixír z tvých slz namíchám,
chci pláč, tvůj pláč.
Jako žebrák pro lásku si teď připadám,
nechci se smířit s tím, že jen tak odpustím.
Všechny ty chvíle s ní,
všechny ty chvíle odejdou,
bolest lásky zná jen ten, kdo miloval,
cítil jak srdce bolí!
R: Elixír z tvých slz namíchám,
elixírem nás dva spoutám,
elixír z tvých slz namíchám,
chci pláč, tvůj pláč.
Elixír z tvých slz namíchám,
elixírem nás dva spoutám,
elixír z tvých slz namíchám,
chci pláč, tvůj pláč.
