Oskar povídá, že se mu otevřely okna do zahrady, cítím to taky tak, rád bych to tak cítil. Už dlouhá léta v pokoji nevoněli ovocné stromy, sušící se prádlo ani doutnající listí. (I vrána to zpívá!) Že proti původnímu plánu mám v srdci jednu ženu a toužím být s ní a ona není A v tom já vidím jak se rty usmívali, ještě od sebe, ale vědí v té chvíli už, že se políbí. A její náruč to jsou ponožky z topení, vyhřáté velmi a sladké jako teplo které pod nimi praská. (I vrána to zpívá!) Že proti původnímu plánu mám v srdci jednu ženu a toužím být s ní a ona není