Krejčí má smutnou tvář bílou 
jak sněhová vločka 
jeho syn je moc nemocný 
myslí si že je kočka 

cestou do jiné vesnice 
vyplašil na poli laň 
podíval za ní se do slunce 
na obočí přiložil dlaň 

a v tu chvíli úplně zapomněl 
co že to vlastně chtěl 
čeho se lekl i kdo je sám 
jen horkej vzduch kolem se chvěl 

Krejčí teď sedí v kuchyni 
není na světě pomoc 
syn křičí a běhá po domě 
do oken dívá se noc