Je prosinec je zima – a ve tvé první slze jsem já Koukám jak stéká ta skleněná moucha Ani sopel ani slina – před pláčem poslední je vteřina Stojím a zebe před sebou sebe Víš, havrani se od havranů poznají podle zobáků (dobré zprávy přicházejí v průvodech od lesa červených máků) a ten je daleko jako moře a žraloci teskně hučí Arizóna... do noci. A práší se pořád.. vlastně i teď letí smetí na slzy kdejaký neřád přikrývá někde Lorintzovy obrazy Před rokem pro kocoura plakala jsi taky zůstal ležet v koupelně nenapil se ani jen horký čumák na studeném linoleu měl... Víš havrani se od havranů poznají podle zobáků (dobré zprávy přicházejí v průvodech od lesa červených máků) a ten je daleko jako moře a žraloci teskně hučí Arizóna... do noci.