Já jako kouzelník mám bílou holubici jenž umí mluvit a přiletí ti na klín, ty jako dívka si ji opatrně pohladíš a holubice vykřikne: „Jasmín!“ Já jako medvěd, který hraje na cembalo i jako kůň, který obrací mu noty, i jako hranostaj, který ty noty píše, opatrně rozvážu ti boty. Až do tvého města, které jmenuje se Samota, přijede cirkus - a to jsem jenom já!! postavím stan, ty všechna místa obsadíš a víš, že zítra budu pryč. Jsem cizí člověk ve vlastním srdci… Jsem cizí člověk ve vlastním srdci… (Dnes naposled dnes naposled v náručí dnes naposled slavný polykač ohně) Já jako ten, který strhne plachtu šapitó a tvojí Večernice dotýká se prstem i jako skřítek s malou černou krabičkou, v níž se objeví.. „Můj prsten!“ Já jako hudebník, který hraje na tubu, a tobě zdá se že má vlkodlačí oči i jako sedm pudlů měnících se na rybu, ty která slyšíš o čem pak ona mlčí. Až do tvého města, které jmenuje se Samota, přijede cirkus - a to jsem jenom já postavím stan ty všechna místa obsadíš a víš, že zítra budu pryč. Jsem cizí člověk ve vlastním srdci… Jsem cizí člověk ve vlastním srdci… …není v něm leknín ani žádná jiná stvůra… jenom já! (Dnes naposled dnes naposled v náručí dnes naposled slavný polykač ohně ..veliký balón v páře přichází to hoří a malá Chloe)