Již nepamatuji se jak dlouho možná tisíc let chodím po této zemi za svitu luny kteráž je pro mne to co slunce pro živé a neznám strach ze stáří, nejistoty a blížícího se konce se svou družinou obývám místa kam smrtelník stěží zabloudí a když? Hahaha... beztak není síly kteráž soudila by naše činy a spravedlnost je pouze lidský klam ve službách věčné viny... Jsem podoben člověku ač člověk nejsem a taktéž má krásná navěky mladá družina Jsme vyvoleni k tomuž, by žili a nežili jsme v končinách jež lidská mysl není s to pochopiti ba právě proto můžeme jednati jak jednáme dělati co děláme, hodovati jak hodujeme a hmotných statků si nevšímaje plynouti stoletími bez tohož by muka boží na nás uvalena byla a v jámě pekelné by hříchy své jsme odpykati mohli Čas od času slituje se někdo z nás a přivede druha či družku do krajiny věčného poznání by rozmnožil náž rod však vstoupiti je omezeno a lidské bytosti sloužíc nám jakož žíznivému voda a hladovému chléb necháváme svémuž osudu Již nevzpomínám dne kdy zrodil se život můj a síla má a komuž vůbec vděčiti mohu za nekonečný prostor a čas Sláva mu, sláva jí, sláva tomu Moji bratři a sestry, začíná bál hřbitov a svíce - toť překrásný sál všichni tančí a číše přesladká krev nejsou tu zrcadla, stíny na zdech Věky věků jsme tady už, je to tak moje milá je diva, kouzelná wamp měsíc a hvězdy a láska a krev nejsou tu zrcadla, stíny na zdech