Svírají království své duchem okovů plíží se v přítmí a plísní čpí válí se v nánosech vlastních výkalů házejí sírou po lhářích co spí Sráží ustrašené jhem páky svědomí upírají jim nárok svůj názor mít Jak stádo ženou křížem, prý lásku hlásají pak pálí žárem svůj stín Drápy zatnou ruce špinavý kážou lásku z huby krvavý Blábolící stařík nařizuje půst od lidských hříchů, to neví, že jen tím přináší žízeň do vyprahlých úst odtržen kráse za klášterní zdí Vráží abstraktní klíny hráčům do zubů oblékají tu ránu do krásných snů Kráčí, cestu jim dláždí kámen zlomených věřících stínu duší Drápy zatnou ruce špinavý kážou lásku z huby krvavý