Taje jak sníh a zpátky se vrací za mlhou mizí, v noci zas mě obrací jízlivý hlas mi šeptá - ty jseš můj pán Ten jeho stín mysl mou násilní sykne jen krátce jsem s ním jeho vězeň v řetězech mě vláčí a šeptá – ty jseš můj pán Nenajdou mě víc, své výčitky nechám za zdí kamennou žít nenajdou mě víc, pro jednou navždy zmizí svědomí černých dní, zůstane v zapomnění Já vím, vzdát se a toužit čekat a jenom snít, že se něco změní pak jít – v poutech se soužit bát se hlavu zvednout bič vem jim z rukou. Taje jak sníh a zpátky se vrací dech jeho slábne navždy mu odzvání chci žít tak, jak cítím a vím, že se nevrátí Nenajdou mě víc své výčitky nechám za zdí kamennou žít Já vím, vzdát se a toužit čekat a jenom snít, že se něco změní pak jít – v poutech se soužit bát se hlavu zvednout bič vem jim z rukou těm co nemaj svědomí.