Živá, krása ubývá,
pojď blíž a uvidíš růže kvést,
živá, krása ubývá,
a růže uvadaj, nikdo jim nedal pít.
Vím nejsou tvý,
čekáš na svý až rozkvetou,
a štěstí je tak prchavý,
hlídej si je, ať neuvadnou.
Nejde, nejde, čas vrátit zpátky
Nejde, nejde, čas nespoutáš
Nejde, nejde, nic dát a jenom chtít
Nejde, nejde, zpátky vzít slova svá
Kolik, máš ty tváří,
kolikrát jsi miloval a nenáviděl,
kolikrát si lhal a pravdu proklínal,
a pak se styděl, sám před sebou,
a sám sobě si sliboval, nic z toho,
jenom si chtěl a nic nedodržel.
Nejde, nejde, čas vrátit zpátky
Nejde, nejde, čas nespoutáš
Nejde, nejde, nic dát a jenom chtít
Nejde, nejde, zpátky vzít slova svá
Jediným slovem si stvořil,
nedobytnej kamenej hrad svůj,
kde si se hřál, když bylo nejhůř, kam si utíkal
nikdy už nezmizí ten prach, co na ni padá.
Nejde, nejde, čas vrátit zpátky
Nejde, nejde, čas nespoutáš
Nejde, nejde, nic dát a jenom chtít
Nejde, nejde, zpátky vzít slova svá
Živá, krása ubývá,
a růže uvadaj, nikdo jim nedal pít,
kolem si chodil a nikdy nepoznal,
že mezi nima je i tvá,
a dlouho už svou vůní,
tě objímá, tě objímá
