Čumí tele na vrata, kukadla jak míče.
Co se těch vrat týče, nejsou od nich klíče,
stáj to tele nebaví, proto je tak zvědavý.
Kdo do těch vrat vejde, tomu hlava sejde.
Jestli jseš zvědavej, tak o nic nejde,
můžeš čumět taky, z očí tenisáky,
jen musíš dát bacha, na starýho Zacha,
co od rána do večera v jednom kuse tlachá.
Prej byl tak zvědavej, až byl brzo starej,
do holin vodu nalej a zůstaň radši malej,
malej, hajej, dadej, malej...
Čumíme na vrata, víc jak dvě hodiny,
buben bouchá ratata, máme plný holiny,
to jsou teda koniny, jsem z Pobřeží Slaniny,
na víčkách mi vyskočily od čuměmí modřiny.
Tele ale hubou mele, někdo bere za kliku,
skáču do postele, budím se a hele:
zas mám ruku v no - no - no - v nočníku!
R:
Svět je parádní koukni na něj, točí se, točí,
až je celej zamotanej, stačí,
když na chvilku přivřeš oči a on se s tebou pootočí.
Z postele do zbraně, na stole snídaně,
co bude k obědu? Hrníček od medu.
Co bude k večeři, to večer prověří,
všechno to tu lítá, i hrníček od peří.
Kdo to první sní, tak ten bude král,
já se v jídle šťourám, toho sem se bál.
Pro pána krále, už svítěj v sále,
nechci v těsnejch kamaších tancovat na bále.
Takhle jedou páni a takhle jejich dámy,
já mám jiný plány, boty plný slámy.
Třesky a plesky, to je mi hezky,
nejde mi pravopis, ale umím česky!
R:
Možností tisíce, koukám na opice,
jak poskakujou se sirkami z papírový ulice.
Sláva, nazdar výletu,
všechno hoří, už jsme tu,
nemáte tu někdo hasičskou trumpetu?
Na poslední chvíli zakřičím: Koleje!
Bába už se řítí, tak se nic neděje,
v hasičským auťáku zatáhne za páku a všechny nás poleje...
O, o - o...
R:
