Už několikrát před časem
jsem cítil že jdu za vlasem
jedné ležaté malé osmy.
Pak přišlo další svítání
velké starosti a nová zklamání
a když měl jsem štěstí
byl jsem osmý.
Čárám si na papír ležatou osmu
a čekám vzdálenou odpověď z kosmu.
Mám svou ležatou osmičku
a chci jen chvilku chviličku
nekonečno někde poznávat.
Teď nad ležatou osmičkou
jen hádám, kam mé kroky jdou
a kde je svět kam jejich zvuk se ztratí.
Nekonečnem se potácím
něco zahodím, něco poztrácím
a ze všeho jen část se mi vrátí.
Čárám si na papír ležatou osmu
a čekám vzdálenou odpověď z kosmu.
Mám svou ležatou osmičku
a chci jen chvilku chviličku
nekonečno někde poznávat.
