Ami                         E    Ami
1. V ulici leží stín spuštěný z vesmíru,
                                E
   spadaly do hlubin figurky z papíru,
             Ami      G F#(-) F                 E
   jednoho dne tě omrzí     vše, čím jsi dosud žil,
     Ami           Dmi    Ami                   E        (Ami)
   zbudou ti oči pro slzy a střepy z rozbitého zrcadla snů.

2. Koukáš se na lidi, všechno se propadlo,
   tvé oči uvidí odporné divadlo,
   všechno je nějak jinačí, svou kůži vyměníš
   a zjistíš, že ti nestačí jen střepy z rozbitého zrcadla snů.
     Ami       F                Ami
*: Broukáš si pomalu tesklivou melodii,
                F                Ami
   když bloumáš ulicí, cítíš se sám,
                 G     F E      Ami
   vyčteš si z křišťálu těžkou melancholii,
              F                  E
   říkáš si: měsíci, jsi starý krám!

3. Městem se míhají opilá zrcátka,
   oči ti říkají: lidi jsou zvířátka,
   pohled ti halí temný stín, jsi nějak rozladěn,
                                                       F E      
Ami
   tvůj nepochopitelný spleen jsou střepy z rozbitého zrcadla snů.