Daleko od břehu
déšť čeří vodu říční
zbobtnalou od sněhu.

Jdeme jak náměsíční - 
dlaň v dlani. Skoro sen
a skoro probuzení.

Jsme k smrti narozeni.

Déšť vodou orosen
mění se v hladinu,
já v tebe. Neznatelně.

Stesk hudby Martinů
na cizí kazatelně:
už dávno nevoní
dým  bramborové nati!

Ach, marno vzpomínati:

Předvčerem?... Předloni?...



(pozn. se sbírky Amoresky, 1981-1982)