Předehra: E D A E D

   A          Amaj7   A6     A
1. Vchází mi do snů bez rodokmenu
               Amaj7 A6      A
   pes, kterej neměl nikdy cenu,
        D         D9    D   D9        A
   ten hlídač, ta němá tvář neznala nenávist.
   Těžko by získal cenu krásy,
   chyběl mu punc tý lepší rasy,
   ten chundeláč uměl z očí snad přání číst.
      Hmi            D           A
   My chodili ven a hledali svou Ameriku,
     Hmi            D               E
   v pátek nahonem společně s dírou na hoptriku.

    A           D       E             D
R: Můj věrňák a já, ta známost skoro vážná
         A          E
   nemá čáru hranic.
      A               D        E
   S ním, kdo mě tak znal, tak říkal,
         D           A  G F#mi
   někdy málo bejvá víc.

2. Až jeden den osud vykolejil,
   bylo to zjara a na cestě jíl,
   posel, ten pošťák, zprávu dobrou snad vez.
   Smyk, brzdy, rána, pak šlápl na plyn
   a silnice zrudlá jak od jeřabin,
   jen oči měl smutný můj nejsmutnější pes.
   Já vykopal hrob a sypal ho hlínou do úsvitu,
   pak šel podle stop hledat tu naši Ameriku.

R: Můj věrňák a já ...
    Hmi           D          E  A
   tak říkal, někdy málo bejvá víc.