Stůl má čtyři nohy, tomu se to stojí,
ten pán v hubertusu, že se nestydí,
původně si říkal, že jen něco pojí,
ale pak se napil, alkohol ho lapil
a teď stolům závidí.
"Mít tak čtyři nohy, to by se to stálo",
ten pán v hubertusu tiše říká si,
"mít tak čtyři nohy, ale dvě jsou málo,
proč mi dvě nohy schází, proč to se mnou tak hází,
ó, proč asi, ó, proč asi."
Pomalu kráčí, co noha nohu mine,
sotva se vláčí, když najednou, jémine,
noha nohu, nohu, noha nohu nemine a pán padá.
Je to votrava zpívat blues o stabilitě,
je to votrava zpívat blues o pádu,
je to votrava zpívat blues o stabilitě,
je to votrava zpívat blues o pádu,
nechtěl bych mít toho pána na bytě,
je to votrava zpívat blues o pádu,
je to votrava zpívat blues…
tak já ´du!
