Em
U ohně sedím, přemítám
D
o všem, co jsem kdy uviděl
o lučním kvítí, motýlech
Em
z letních dnů, kterými jsem šel
Em
O žlutém listí, babím létě
D
v tolika přešlých podzimech
o mlze, o stříbrném slunci
Em D C Em
svištění větru ve vlasech
U ohně sedím, přemítám
jaký to bude asi svět
až budu muset zimu zřít
a jaro – to už nevidět
Vždyť všechno co jsem neviděl
je víc nežli to viděné!
A každé jaro v každém háji
je vždycky jinak zelené
U ohně sedím, přemítám
na lidi z dávno přešlých let
a o lidech, jež nepoznám
a jaký bude jejich svět
Však zatímco tak přemítám
o časech dávno minulých
zdaleka krokům naslouchám
až poutník stane u dveří
