(Otevře se opona. Jsme na zámku v Grünbachu. Sluha přivádí faráře, lékaře a Bobše do salónu.) SLUHA: A teď, když jste vykoupaní, mohu vás panu baronovi ohlásit. LÉKAŘ: Řekněte mu, že přicházíme v záležitosti velké zdravotnické akce týkající se odběru šlechtické krve. SLUHA: Tak to nepůjde. Tohle by si pan baron nezapamatoval. Nešlo by to říci nějak stručněji? LÉKAŘ: Řekněte mu tedy, že za ním přišla takzvaná Modrá trojka. SLUHA: Modrá trojka. To by mohl pochopit. Víte, pánové, pan baron sice ještě není tak stár, ale mnoho prožil. A tak s ním bývá někdy rozhovor poněkud obtížný. Budete na to muset brát ohled. (Odejde.) FARÁŘ: Co to má znamenat, doktore? LÉKAŘ: Vzhledem k tomu, co jsme od hajného slyšeli o baronově nezřízeném životě v mládí, myslím, že se jedná o únik paměťových buněk do pohlavních žláz. My lékaři tomu říkáme genitální meliorace. Bude-li to takové první druhé stadium, pak by s ním mohla být ještě řeč. (Vejde baron a sluha.) BARON: Vítejte v Grünbachu. Jsou vykoupaní? SLUHA: Jsou, pane barone. BARON (potřese faráři a lékaři rukou): Víte, musíme tu dbát o hygienu. Řádí tu horečka omladnic. Co máte na srdci? LÉKAŘ (vyjme list a čte): Vážený pane barone. Mohutný rozmach dopravy a vzrůstající počet dopravních nehod způsobují, že lékařská věda musí stále častěji sahat k transfúzím. A tu je třeba pamatovat i na zásobu šlechtické krve. Jistě by nebylo vhodné, aby urozený člověk dostal do žil krev nějakého podomka. BARON: Ano, ano. Rozumím. (Obrátí se k sluhovi.) Toho podomka zavřít. To by nešlo, tohleto. To by nám za chvíli všechno rozkradli. (Otočí se znovu k hostům a zarazí se, jako by je viděl poprvé.) Co tu chtějí ti lidé? SLUHA: Modrá trojka, pane barone. BARON: Vítejte v Grünbachu. Jsou vykoupaní? SLUHA: Jsou, pane barone. BARON (potřese faráři a lékaři rukou): Co máte na srdci? LÉKAŘ (opět čte): Vážený pane barone. Mohutný rozmach… (sluhovi) Slyší? SLUHA: Slyší, ale neudrží. LÉKAŘ (k faráři): Třetí stadium. (K baronovi:) Přišli jsme vám vzít krev. Pan baron si laskavě vyhrne rukáv. (Baron si nechá ochotně vykasat rukáv.) Máte nějaké děti, pane barone? (Lékař vyjme z brašny stahovadlo a obtočí je kolem baronovy paže.) BARON: Ani nevím, pánové. V mládí jsem létal z květu na květ jako včelička. (Lékař vezme zkumavku a zabodne do barona jehlu.) LÉKAŘ: To se pozná voják. Ani nehlesne. Je zvyklý prolévat krev. BARON: Tak, tak, pánové. Já jsem byl statečný už jako dítě v peřince. Moje maminka vždycky říkávala… (Opona se zavře a hned zase otevře. Na scéně matka s dítětem v povijanu.) MATKA: Kdepak náš Walter! To je pašák! (Opona se zavře a hned zase otevře. Na scéně lékař, farář, Bobeš, sluha a baron.) BARON: A měla pravdu. FARÁŘ: A nebyl jste jako voják ubytován v heřmanické myslivně? BARON (obrátí se k sluhovi): Kdo je ten člověk? SLUHA: Stále Modrá trojka, pane barone. BARON: Aha! Vítejte v Grünbachu! Jsou… SLUHA: Jsou, pane barone. Sama jsem je mydlil. BARON (potřese faráři rukou): To mám radost! Stále se setkávám s novými a novými lidmi. Co máte na srdci? FARÁŘ: Ptal jsem se na tu heřmanickou myslivnu. BARON: Heřmanická myslivna! Ach ano! Tam jsem poznal Martu, pánové. FARÁŘ: Tak jste si vzpomněl! Kde je té ubožačce konec? BARON: Konec? (Nakloní se tajemně k faráři.) Marta je tady u mne na zámku. FARÁŘ: Opravdu? BARON: Tak, tak. Ale paní baronka to nesmí vědět! (Ozve se zabušení na zámecká vrata.) Jdi se podívat, kdo to k nám jde. (Sluha odejde.) LÉKAŘ: Pane barone, Martě se po vašem odchodu narodilo dítě. BARON: Základ státu. LÉKAŘ: Přesněji řečeno syn. Není nesnadné uhodnout, kdo je jeho otcem. Ale krevní zkouška nám to poví s naprostou jistotou. (Podívá se do zkumavky proti světlu.) Ano, je to váš syn! BARON: Ukažte. (Bere si zkumavku a prohlíží si ji také proti světlu.) Namouduši! Můj syn! Má krev! Marto! (Tímto zvoláním se obrací k sluhovi, který právě přichází a nese na ramínku myslivecký oděv.) Náš syn! SLUHA (také se podívá do zkumavky): Skutečně. Ach, Waltře, já jsem tak šťastná. BARON (stále ještě s pohledem na zkumavku): Koupíme mu kolo… Dáme ho studovat… Plavat už umí… LÉKAŘ: Cože? Tento sluha je Marta, žena hajného Mikovce? Vždyť má pumpky! SLUHA: Ano, pane doktore. Musela jsem se přestrojit za muže, abych mohla žít Waltrovi po boku. BARON: Kdo to přišel? SLUHA: Waltře, ještě se celá chvěji. Je zde hajný Mikovec. BARON: Sapristi! Cos mu řekla? SLUHA: Poslala jsem ho do koupelny. Waltře, promluv s ním. (K šatům na ramínku:) Josefe, nedělej nám těžkosti. BARON (ťuká na dveře koupelny): Vítejte v Grünbachu! (Z reproduktoru zní už chvíli šumění sprchy. Do toho hlas hajného Mikovce.) HAJNÝ: Chlapec mi přirostl k srdci, je mi bez něho těžko. SLUHA: Nemohl by u nás dělat lesníka? BARON: Nemohl byste u nás dělat lesníka? HAJNÝ: To bych mohl. Je tu někde mejdlo? SLUHA: Na polici, Josefe! Tak vás tu budu mít všechny. FARÁŘ: Nuže, Bobši, teď můžeš předstoupit před své rodiče. SLUHA: Chlapče, pojď k mamince! (Ozve se bušení na zámecká vrata.) Počkej chvilku, musím jít otevřít. (Odejde.) LÉKAŘ: Je němý, vychovaly ho srny. BARON: Inu, vysoká. LÉKAŘ: Ale silný otřes, jakým je bezesporu setkání s vámi, by mu mohl vrátit řeč. (Sluha se vrátí a nese šaty hostinského a Wassermanna.) SLUHA: Pane barone, přišel pan hostinský a horník Wassermann. Chtějí vám blahopřát k návratu syna. BARON: Na to zase praskne mejdla… FARÁŘ: Nuže, Bobši, teď můžeš předstoupit před své rodiče. SLUHA: Chlapče, pojď k mamince. (Ozve se zabušení na zámecká vrata.) Bože, dneska se tu dveře netrhnou. BARON: No a já si půjdu lehnout. FARÁŘ: Ale vždyť jste se s Bobšem ještě nepřivítal! (Sluha přináší na ramínku vodnický kostým.) SLUHA: Přišel takový mužíček a hned se hnal do koupelny. FARÁŘ: Pane barone, pohleďte, toto je Bobeš, váš syn. BARON: Ten mládenec se mi líbí. Kdo to je? FARÁŘ: Bobši, vidíš, tohle je tvůj tatínek. BOBEŠ (k údivu všech promluví): Tatínek… LÉKAŘ: Mluví! FARÁŘ: Díky bohu! LÉKAŘ: Tiše! Chce něco říci! No, Bobši, neboj se, zatlač! BOBEŠ: Tatínek – je blbec. BARON: Poznal mě! FARÁŘ (do hudby): Dojemné to shledání! Kdo se slzám ubrání? Vám, doktore, patří dík za ten šťastný okamžik. Bobeš po všech bědách, zmatku našel otce, řeč… BOBEŠ: Tatínek… FARÁŘ (pohybem ruky ho umlčí): … i matku. Šlechtický ho titul věnčí, dej bůh, ať se neponěmčí! (KONEC)