(Otevře se opona. Jsme na zámku v Grünbachu. Sluha přivádí faráře, lékaře a 
Bobše do salónu.) 
SLUHA: A teď, když jste vykoupaní, mohu vás panu baronovi ohlásit. 
LÉKAŘ: Řekněte mu, že přicházíme v záležitosti velké zdravotnické akce týkající se 
odběru šlechtické krve. 
SLUHA: Tak to nepůjde. Tohle by si pan baron nezapamatoval. Nešlo by to říci nějak stručněji? 
LÉKAŘ: Řekněte mu tedy, že za ním přišla takzvaná Modrá trojka. 
SLUHA: Modrá trojka. To by mohl pochopit. Víte, pánové, pan baron sice ještě není 
tak stár, ale mnoho prožil. A tak s ním bývá někdy rozhovor poněkud obtížný. Budete na to muset brát ohled. (Odejde.) 
FARÁŘ: Co to má znamenat, doktore? 
LÉKAŘ: Vzhledem k tomu, co jsme od hajného slyšeli o baronově nezřízeném životě v mládí, myslím, že se jedná o únik paměťových buněk do pohlavních žláz. My 
lékaři tomu říkáme genitální meliorace. Bude-li to takové první druhé stadium, pak 
by s ním mohla být ještě řeč. (Vejde baron a sluha.) 
BARON: Vítejte v Grünbachu. Jsou vykoupaní? 
SLUHA: Jsou, pane barone. 
BARON (potřese faráři a lékaři rukou): Víte, musíme tu dbát o hygienu. Řádí tu horečka omladnic. Co máte na srdci? 
LÉKAŘ (vyjme list a čte): Vážený pane barone. Mohutný rozmach dopravy a vzrůstající počet dopravních nehod způsobují, že lékařská věda musí stále častěji sahat k 
transfúzím. A tu je třeba pamatovat i na zásobu šlechtické krve. Jistě by nebylo 
vhodné, aby urozený člověk dostal do žil krev nějakého podomka. 
BARON: Ano, ano. Rozumím. (Obrátí se k sluhovi.)  Toho podomka zavřít. To by 
nešlo, tohleto. To by nám za chvíli všechno rozkradli. (Otočí se znovu k hostům a 
zarazí se, jako by je viděl poprvé.)  Co tu chtějí ti lidé? 
SLUHA: Modrá trojka, pane barone. 
BARON: Vítejte v Grünbachu. Jsou vykoupaní? 
SLUHA: Jsou, pane barone. 
BARON (potřese faráři a lékaři rukou): Co máte na srdci? 
LÉKAŘ (opět čte): Vážený pane barone. Mohutný rozmach… (sluhovi)  Slyší? 
SLUHA: Slyší, ale neudrží. 
LÉKAŘ (k faráři): Třetí stadium. (K baronovi:)  Přišli jsme vám vzít krev. Pan baron 
si laskavě vyhrne rukáv. (Baron si nechá ochotně vykasat rukáv.)  Máte nějaké děti, 
pane barone? (Lékař vyjme z brašny stahovadlo a obtočí je kolem baronovy paže.) 
BARON: Ani nevím, pánové. V mládí jsem létal z květu na květ jako včelička. (Lékař vezme zkumavku a zabodne do barona jehlu.) 
LÉKAŘ: To se pozná voják. Ani nehlesne. Je zvyklý prolévat krev. 
BARON: Tak, tak, pánové. Já jsem byl statečný už jako dítě v peřince. Moje maminka vždycky říkávala… 
(Opona se zavře a hned zase otevře. Na scéně matka s dítětem v povijanu.) 
MATKA: Kdepak náš Walter! To je pašák! 
(Opona se zavře a hned zase otevře. Na scéně lékař, farář, Bobeš, sluha a baron.) 
BARON: A měla pravdu. 
FARÁŘ: A nebyl jste jako voják ubytován v heřmanické myslivně? 
BARON (obrátí se k sluhovi): Kdo je ten člověk? 
SLUHA: Stále Modrá trojka, pane barone. 
BARON: Aha! Vítejte v Grünbachu! Jsou… 
SLUHA: Jsou, pane barone. Sama jsem je mydlil. 
BARON (potřese faráři rukou): To mám radost! Stále se setkávám s novými a novými lidmi. Co máte na srdci? 
FARÁŘ: Ptal jsem se na tu heřmanickou myslivnu. 
BARON: Heřmanická myslivna! Ach ano! Tam jsem poznal Martu, pánové. 
FARÁŘ: Tak jste si vzpomněl! Kde je té ubožačce konec? 
BARON: Konec? (Nakloní se tajemně k faráři.)  Marta je tady u mne na zámku. 
FARÁŘ: Opravdu? 
BARON: Tak, tak. Ale paní baronka to nesmí vědět! (Ozve se zabušení na zámecká 
vrata.)  Jdi se podívat, kdo to k nám jde. (Sluha odejde.) 
LÉKAŘ: Pane barone, Martě se po vašem odchodu narodilo dítě. 
BARON: Základ státu. 
LÉKAŘ: Přesněji řečeno syn. Není nesnadné uhodnout, kdo je jeho otcem. Ale 
krevní zkouška nám to poví s naprostou jistotou. (Podívá se do zkumavky proti 
světlu.)  Ano, je to váš syn! 
BARON: Ukažte. (Bere si zkumavku a prohlíží si ji také proti světlu.)  Namouduši! 
Můj syn! Má krev! Marto! (Tímto zvoláním se obrací k sluhovi, který právě přichází a nese na ramínku myslivecký oděv.)  Náš syn! 
SLUHA (také se podívá do zkumavky): Skutečně. Ach, Waltře, já jsem tak šťastná. BARON (stále ještě s pohledem na zkumavku): Koupíme mu kolo… Dáme ho studovat… Plavat už umí… 
LÉKAŘ: Cože? Tento sluha je Marta, žena hajného Mikovce? Vždyť má pumpky! 
SLUHA: Ano, pane doktore. Musela jsem se přestrojit za muže, abych mohla žít 
Waltrovi po boku. 
BARON: Kdo to přišel? 
SLUHA: Waltře, ještě se celá chvěji. Je zde hajný Mikovec. 
BARON: Sapristi! Cos mu řekla? 
SLUHA: Poslala jsem ho do koupelny. Waltře, promluv s ním. (K šatům na ramínku:)  Josefe, nedělej nám těžkosti. 
BARON (ťuká na dveře koupelny): Vítejte v Grünbachu! (Z reproduktoru zní už 
chvíli šumění sprchy. Do toho hlas hajného Mikovce.) 
HAJNÝ: Chlapec mi přirostl k srdci, je mi bez něho těžko. 
SLUHA: Nemohl by u nás dělat lesníka? 
BARON: Nemohl byste u nás dělat lesníka? 
HAJNÝ: To bych mohl. Je tu někde mejdlo? 
SLUHA: Na polici, Josefe! Tak vás tu budu mít všechny. 
FARÁŘ: Nuže, Bobši, teď můžeš předstoupit před své rodiče. 
SLUHA: Chlapče, pojď k mamince! (Ozve se bušení na zámecká vrata.)  Počkej 
chvilku, musím jít otevřít. (Odejde.) 
LÉKAŘ: Je němý, vychovaly ho srny. 
BARON: Inu, vysoká. 
LÉKAŘ: Ale silný otřes, jakým je bezesporu setkání s vámi, by mu mohl vrátit řeč. 
(Sluha se vrátí a nese šaty hostinského a Wassermanna.) 
SLUHA: Pane barone, přišel pan hostinský a horník Wassermann. Chtějí vám blahopřát k návratu syna. 
BARON: Na to zase praskne mejdla… 
FARÁŘ: Nuže, Bobši, teď můžeš předstoupit před své rodiče. 
SLUHA: Chlapče, pojď k mamince. (Ozve se zabušení na zámecká vrata.)  Bože, 
dneska se tu dveře netrhnou. 
BARON: No a já si půjdu lehnout. 
FARÁŘ: Ale vždyť jste se s Bobšem ještě nepřivítal! (Sluha přináší na ramínku 
vodnický kostým.) 
SLUHA: Přišel takový mužíček a hned se hnal do koupelny. 
FARÁŘ: Pane barone, pohleďte, toto je Bobeš, váš syn. 
BARON: Ten mládenec se mi líbí. Kdo to je? 
FARÁŘ: Bobši, vidíš, tohle je tvůj tatínek. 
BOBEŠ (k údivu všech promluví): Tatínek… 
LÉKAŘ: Mluví! 
FARÁŘ: Díky bohu! 
LÉKAŘ: Tiše! Chce něco říci! No, Bobši, neboj se, zatlač! 
BOBEŠ: Tatínek – je blbec. 
BARON: Poznal mě! 
FARÁŘ (do hudby): Dojemné to shledání! 
Kdo se slzám ubrání? 
Vám, doktore, patří dík 
za ten šťastný okamžik. 
Bobeš po všech bědách, zmatku 
našel otce, řeč… 
BOBEŠ: Tatínek… 
FARÁŘ (pohybem ruky ho umlčí): … i matku. 
Šlechtický ho titul věnčí, 
dej bůh, ať se neponěmčí! 

(KONEC)