SEPARACE PRŮTOKOVÝCH POZNATKŮ
Prof. Miloň Čepelka:
Podívejme se na druhou zásadu Cimrmanovy šesterky, na separaci průtokových poznatků.
Po letech učitelského působení ve Struku udělal Cimrman namátkovou prověrku vědomostí svých
bývalých žáků. Výsledek byl skličující. Zjistil, že si všichni pamatují jen asi jednu desetinu toho, čemu
je ve škole učil. Devět desetin poznatků bylo průtokových – laicky řečeno: šly jedním uchem tam a
druhým ven. Cimrman se proto rozhodl udělat v procesech pamatování a zapomínání jednou provždy
pořádek. Přímo určil, kterou látku si mají žáci zapamatovat a kterou zapomenout. Látka pro
pamatování zabírala 1/10 a látka pro zapomenutí 9/10 učební doby, přesně jak to odpovídalo
statistickému průzkumu.
Pro tyto dvě oblasti učiva zavedl Cimrman dva názvy: pomněnka a zapomněnka – v němčině
Vergissmeinnicht und Nichtvergissmeinnicht. Žáci se učili obojímu, ovšem jen pomněnku si směli
pamatovat. Cimrman pak velice rafinovanými chytáky zkoušel, zda si nepamatují i zapomněnku.
Snad by bylo dobré všimnout si teď blíže osoby, o které tu již několikrát padla zmínka, totiž té Eriky T.
Cimrman se s touto haličskou sufražetkou seznámil v době, kdy nabídl místnímu poštovnímu úřadu
svůj návrh organizace poštovní služby, při níž bylo k dopravě spěšných listovních zásilek důmyslně
využito polního dělostřelectva. Výhodou této novinky bylo, že zásilka dopadla během několika vteřin
na příslušnou adresu. Nevýhodou bylo, že adresátů neustále ubývalo.
Nicméně s Erikou T. se Cimrman sblížil natrvalo. Toto přátelství souvisí s jednou Cimrmanovou
vlastností, která mnohé z vás možná překvapí. Jára Cimrman neměl totiž příliš dobrou paměť, takže
se neobešel bez zapisovatelky, která by zaznamenala vše, co toho dne vyložil, aby věděl, kde příští
den navázat. Zapisovatelkou se stala právě Erika T. Měla svéráznou zvláštnost. Vykládal-li Cimrman
příliš rychle, takže nestačila zapisovat, slabě nad zápisem sténala. Proto jí Cimrman říkal
„sténografka“. Vůbec pro celý Mistrův život je příznačné, že nikdy nebyl ani v nejmenším ženatý, ale
vždycky měl u sebe nějakou stenografku.
