V chaloupky stínu Libreto opery (Na jevišti sedí sousedé s fajfkami a staročeskými čepicemi. Vejde Jíra, rovněž s fajfkou a čepicí. Na zádech má nůši.) 1. soused: Hej hola, sousede! Hej hola! Hola! Hola! Hola! Hej hola, sousede! Hej hola. Hej hola. Hej hola. Jíra: Zdá se, že mě někdo volá. Kdo to může být? Kdo mě tady ruší a nedá mi klid, když jdu domů s nůší? Kdo to může být? Není to snad pěnkavice? Sousedé: Chacha, chacha, chacha! Jíra: Nebo zvonek ze zvonice? Sousedé: Chacha, chacha, chacha! Jíra: Raději se rozhlédnu, kolem sebe pohlédnu. Sousedé: Raději se rozhlédne, kolem sebe, kolem sebe, kolem sebe pohlédne. Jíra (rozhlédne se a spatří sousedy): To jsem se lek a zastyděl, že jsem vás hnedle neviděl. Já se tu plahočím, žízní snad zhynu, vy si tu sedíte v chaloupky stínu. 1. soused: V chaloupky stínu dobře 2. soused: dobře 3. soused: dobře 4. soused: dobře 1. soused: dobře 2. soused: dobře 3. soused: dobře 4. soused: dobře 1. soused: dobře 2. soused: dobře 3. soused: dobře 4. soused: dobře 1. soused: nám. 2. soused: Pověz, Jíro, kde jsi byl, a jak jsi tam po, po, po, popo, popo, popo, pořídil? Jíra: Byl jsem ve městě porozhlédnout se po nějaké nevěstě. Sousedé: Hleďme ho! Jíra: Vyšel jsem hned za rozbřesku. Sousedé: Hleďme ho! Jíra: Zvolil jsem si mezi poli stezku. Sousedé: Hleďme ho! Jíra: Aj, kroky! Ne, to vzletěl skřivánek. A zpívá, jásá, až to v srdci hraje. Hlásej, ptáčku, hlásej, hlásej dobrý den… Sousedé: Dobrý den, dobrý den… Jíra: Aj, dobrý den. Z trávy kvítek raný vstal, jitra záři políben, aj, políben. Jásej, zpívej, jásej, skřivánku, pozdrav růže červánků, jásej, zpívej, jásej, zpívej, jásej, jásej! 3. soused: Tož nevěstu jsi hledal, povídáš, Pak nám tedy pověz, kde ji máš. Jíra: Chodil jsem po náměstí, neměl jsem žádné štěstí. Ženských tam bylo jako v úle včel, tu, co jsem hledal, jsem však nenašel. 4. soused: Jaká by byla dle tvého gusta? Maličká, dlouhá, tenká či tlustá? Jíra: Hledal jsem nevěstu s holou zadnicí, která by nezhrdla chudou světnicí. 2. soused: Pověz, Jíro, na mou duši, proč jsi hledal ženu s nůší? Jíra: V nůši mám, sousedé, deku na přikrytí, abych ji nevedl s nahou řití. 1. soused: Ženy se ti zachtělo, Jíro? K čemu, k čemu, k čemu? Není ti lépe samotnému? Jíra: Domek by mi vysmýčila, domek by mi vysmýčila, domek by mi vysmýčila, ženuška ta moje milá. Sousedé: Což bys to sám nesvedl? Jíra: Vysmýčiti, vysmýčiti, s tím si umím poraditi. Zamésti a vynést smetí, kdo by mi však rodit děti? 2. soused: Pravdu máš! Sousedé: On pravdu má! 2. soused: Pravdu máš! Sousedé: On pravdu má! 2. soused: Pravdu máš! Sousedé: On pravdu má! 2. soused: Děti jak známo vznikají, když se dva mají rádi. Smysl pro pořádek však nemají, vysmýčený domek ti zase zaneřádí. Jíra: Pravdu máš! 2. soused: Já pravdu mám! (Sousedé vstanou a postaví se – sepjaté dlaně na prsou – do řady.) 1. soused (pětiverší několikrát opakuje): Rozmysli si, Jíro, rozmysli, na své štěstí dobře pomysli. Ty v domečku máš svatý klid, můžeš chodit do hospody, karty mastit, pivo pít. (Ve chvíli, kdy 1. soused recituje 3. verš podruhé, přidá se s recitací celého pětiverší 2. soused. Hned na to stejným způsobem 3., pak i 4. soused. Nakonec i Jíra. Text je tedy u každého z recitujících kánonicky posunut, a vznikne tak pozoruhodný zmatek.) Jíra: Rozmyslím si, chlapci, rozmyslím, na své štěstí dobře pomyslím. Já v domečku mám svatý klid, budu chodit do hospody, karty mastit, pivo pít. Sousedé: Ejchuchu! (Závěrečný akord z magnetofonového záznamu.)