Abyste měli představu, jak původní loutková hra vypadala, uvidíte nyní malý úryvek z děje na povrchu. Pracovně ho nazýváme Nevěřící Vlasák. Prosím kolegy Pence a Kotka, kteří před týdnem úspěšně absolvovali zkrácený intenzívní loutkoherecký kurs v Chrudimi, a to na katedře maňáskové techniky, aby nám scénku předvedli. Jen tak na okraj: kolega Penc absolvoval s vyznamenáním, a to rolí Kapusty v pohádce Jak šlo zelí na vandr. Kolega Kotek byl také mezi nejlepšími, absolvoval náročnou rolí Dusičnanu v moderní pohádce Jak se zelenina zbláznila. NEVĚŘÍCÍ VLASÁK (maňásková scéna) VLASÁK: Vleču se sem až z daleké Prahy, použil jsem železniční dráhy; většinu však času šel jsem pěšky. Kdo chce poznat pravdu, má to těžký. To je pěkný strom! Jak roste rovně! Povídali jsme si tuhle ve sborovně, jestli v tomhle kopci někdo dříme. My vzdělaní lidé tomu nevěříme! Ale mezi žáky se to drží jako klíště. Musím je vzít s sebou, až sem půjdu příště, abych jim pověst vymlátil z hlavy a pochvalu dostal od školní správy. STRÁŽ: (Vynoří se a palicí majzne učitele do hlavy.) Jelikož chtěl děti do hlaviček mlátit, musel jsem jeho projev zkrátit. Jsem blanická stráž a čekám tady v sluji. Nemám rád ty, co o nás pochybují. Doufám, že jsem ho nezabil… Ne, jen jsem ho přizabil. Koukám, že už se mu vrací barva. Zalezu zase do země jak larva. VLASÁK: Spal jsem jako přizabitý… Tuhý život mají mýty. Aby byl národ duševně zdráv, musíme mu je vymlátit z hlav. STRÁŽ: (Vynoří se a znovu učitele bací.) Jelikož chtěl národ mlátit, musel jsem jeho projev zase zkrátit. Dodal jsem mu trochu víry, teď zalezu do své díry. VLASÁK: Těžký výlet v tomhle dusnu… Každou chvíli někde usnu. Co to tu roste za houbu? Masák! Ještě jsem se nepředstavil. Jsem učitel Vlasák. Umím česky i německy, vede mě sem zájem vědecký. Ukončím ty směšné spory, co je v nitru této hory. Kdo věří, že vojsko dříme v tomto vršku, tomu je třeba rozbít… (Stráž vyleze a napřáhne palici.) VLASÁK:…jeho bludné představy. STRÁŽ: Ňák se ti to nerýmuje! Zalezu zas do své sluje. (Zmizí.) VLASÁK: Co to slyším? Divné hlasy! To bude ozvěna asi. STRÁŽ (skryta): To bude ozvěna asi. VLASÁK: Kdybych byl vychován ve víře, myslel bych, že slyším rytíře. Že však jsem vychován vědecky… STRÁŽ: Dostaneš do hlavy dvě pecky! (Dvakrát ho břinkne palicí.) VLASÁK: Málokdy se mi to stává, že mě takhle bolí hlava. Jako bych dostal palicí. STRÁŽ: Také jsi dostal palicí! VLASÁK: Ha! ! ! Jakého divného tvora vyvrhla z nitra ta hora! Dívám se skutečné na zjevení nebo je to jen přestrojení? STRÁŽ: Díváš se skutečnou na stráž. Dobře teď uši nastraž! Přestaň už s těmi pošklebky, nebo tě zas praštím do lebky! VLASÁK: Chvíli jsem tonul v nesmyslech, už jsem však opět při smyslech. Poznávám tě, pěkný ptáčku, ze sborovny kolegáčku! Dobře jsi to navlékl, za rytíře převlékl. Jsi Josef Chvojka, dějepisu učitel, blanické pověsti šiřitel! STRÁŽ: Marné jsou tu všechny řeči, toho nikdo nepřesvědčí. Pochybnostmi nasák nevěřící Vlasák. VLASÁK: Neblahý výraz máš na líci… Na koho bereš tu palici? STRÁŽ: Protožes národa parazit, musím tě do hory zarazit! (Dva údery palicí.) VLASÁK: To mám za to, děti, že jsem vám bral naději. Měl jsem držet zobák raději. (Dva údery palicí.) Šanci k polepšení jsem propás, už jsem zaražen až po pás. (Dva údery palicí.) Pane řediteli, hledejte si za mě náhradu, už jsem zaražen až po bradu. (Dva údery palicí.) STRÁŽ: Protože nepřestával hubou mlátit, musel jsem jeho proslov zkrátit. Sbohem, děti, že to bylo hezké? Kam se hrabou Lojzovi Staré pověsti české!