V davu cizích lidí čeká na svůj vlak,
co není v jízdních řádech, a tak má trochu strach.

Tak jeď dál, i kdyby naposled ... za láskou.

Možná byla hezká a je to na ní pořád znát,
všechno málo platný, když ji nikdo nemá rád.

Tak jeď dál, i kdyby naposled ... za láskou.

Koleje se lesknou a vedou do všech stran,
jenže jakej to má smysl, když je na to člověk sám?

Tak jeď dál, i kdyby naposled ... za láskou, za láskou,
za láskou jeď dál...

Dneska jako včera nazpaměť zná řád,
a teď jí právě hlavou blesklo, že to tak bude napořád.

Tak jeď dál, i kdyby naposled ... za láskou,
jeď, jeď, jeď, za láskou, i kdyby naposled,
za láskou, i kdyby naposled, za láskou, i kdyby naposled, za láskou, i kdyby naposled.