Vždycky, když se stmívá, chytám druhý dech
Pro noc, co mívá prst na ústech
Vždycky, když se stmívá, pléd noci na mě padá
Mám pocit – té noci – že je tu někde vada
    
Ale všechno je na svém místě
A nikde nejsou žádné chyby
Jen za roletou tváře
Co mlčí jako ryby
Něčí kroky mizí v tichu
A v tichu mizí i slova
    
Vždycky, když se stmívá, říkám si, co kdyby…
Ale všechno je svém místě
Jen půl měsíce chybí
    
Vždycky, když se stmívá, sčítám pro a proti…
No, vlastně, co mi zbývá v tý půlměsíční noci…