Pokaždý když budík ráno zvoní Těžko snění unikám Krásný věci se mi hlavou honí Ani nevím kudy kam Učím se však nepodléhat citům Odolávat panikám Tak svou hlavu dřív než vyjdu z bytu Do kredence zamykám Aby to mí kamarádi nevěděli Šetřím si ji na večer a na neděli Přes den nosím nenápadnou lebku Celkem běžný starší typ Chápejte to prosím bez pošklebků Takhle se mi žije líp Moje hlava na mě doma čeká Samej velkej ideál Zamyšlená kamsi do daleka Často ještě mnohem dál Kdo se někdy mrknul ke mně do kredence Poznal že jsem novým typem existence