Za sto let, za sto dní.
Až naše Země shoří, až nezbude nic z ní.
K čemu žít, když život smysl nemá,
a popel se jíst nedá.
Malá planeta co dlouho se točí tmou.
I s vodou je zatím nad vodou.
Kolik lidí po tý planetě kráčí, kam jdou?
Co chtěj? A co potřebujou?
Kolik dní tý planetě zbývá.
Než se něco změní.
Na jedný půlce planety svítá,
na druhý světlo není.
REF:
Mám lásku, mám věci, uzamčený ve svý malý kleci.
Já, mám štěstí, a kdo ho nemá.
Nesmí jít do klece, je zauzlíkovaná.
A kdo ho nemá, a kdo ho nemá.
A kdo nemá klíč, tak nesmí dál.
Moje klec zauzlíkovaná, je moje, jen moje.
A nikdo nesmí dál.
Spousty lidí co po planetě kráčí, lžou.
Chtějí víc, než potřebujou.
A přitom nemaj zdání, proč tady vlastně jsou.
Kam míří, proč se nadechujou.
Pravda jistá, pravda s sebou zmítá.
Má jenom jedno znění.
Na jedný půlce planety svítá,
na druhý světlo není.
REF:
Mám lásku, mám věci uzamčený ve svý malý kleci.
Já, mám štěstí, a kdo ho nemá.
Nesmí jít do klece, je zauzlíkovaná.
A kdo ho nemá, a kdo ho nemá.
A kdo nemá klíč, tak nesmí dál.
Moje klec zauzlíkovaná, je moje, jen moje.
A nikdo nesmí dál. A brát si.
REF:
Mám lásku, mám věci uzamčený ve svý malý kleci.
Já, mám štěstí, a kdo ho nemá.
Nesmí jít do klece, je zauzlíkovaná.
A kdo ho nemá, a kdo ho nemá.
A kdo nemá klíč, tak nesmí dál.
Moje klec zauzlíkovaná, je moje, jen moje.
A nikdo nesmí dál.
Za sto let, za sto dní.
Až naše Země shoří, až nezbude nic z ní.
K čemu žít, když život smysl nemá,
a popel se jíst nedá.
