Už nějakou chvíli slyším cizí hlasy,
co šeptají mi v hlavě, že přijdou lepší časy.
Chvíli mluví tiše a chvíli zas řvou,
že lepší časy už nikdy nepříjdou.
Jsem asi fajn, a úsměv mi sluší.
Ale, nikdo z vás nevidí mou poraněnou duši.
Tak zkouším přežít, vydržet cokoli.
A dokola si namlouvat, že mne to neskolí.
Zbyla mi naděje. Zbyla mi víra,
že je duše věčná a nikdy neumírá.
Jenže je raněná a plná cizí zrady.
Už roky krvácí, neví si rady.
Takže je mrtvá? Né, ještě dýchá.
A proto držím jen 30 vteřin ticha.
S hlavou sklopenou slzy polykám a půlku minuty počítám.
Tak počítám a koukám dolů a nevidím dvanáct Apoštolů.
Nevidím nic, jen prázdnej chrám.
Bůh zavřel oči a zůstal sám.
A já visím na svým vlastním kříži,
svou vahou na ramenou mně tíží.
S rukama dokořán visím tam
a mlčky vteřiny počítám.
Už nějakou chvíli slyším cizí hlasy,
co řvou a rvou mi vlasy.
A nepočítám noci, kdy mi nedaj spát,
nutěj mně vteřiny počítat.
Není to dobrý s tou mojí duší,
i když kdyby měla srdce, tak mi ještě buší.
Celej život si před očima promítám.
A půlku minuty počítám.
Počítám a koukám dolů a nevidím dvanáct Apoštolů.
Nevidím nic, jen prázdnej chrám.
Bůh zavřel oči a zůstal sám.
A já visím na svým vlastním kříži,
svou vahou na ramenou mně tíží.
S rukama dokořán visím tam
a mlčky vteřiny počítám.
Možná se bojím, možná už nevím.
Čeho a jestli se dotýkám.
Prostě tu stojím a slzy roním,
jak se s tou bestií potýkám.
Tak mně ti draci zvou k tanci,
když neznám kroky, tak klopýtám.
Tak prostě čekám, tak jenom čekám.
A půlku minuty počítám.
Tak počítám a koukám dolů a nevidím dvanáct Apoštolů.
Nevidím nic, jen prázdnej chrám.
Bůh zavřel oči a zůstal sám.
A já visím na svým vlastním kříži,
svou vahou na ramenou mně tíží.
S rukama dokořán visím tam
a mlčky vteřiny počítám.
Tak počítám a koukám dolů a nevidím dvanáct Apoštolů.
Nevidím nic, jen prázdnej chrám.
Bůh zavřel oči a zůstal sám.
A já visím na svým vlastním kříži,
svou vahou na ramenou mně tíží.
S rukama dokořán visím tam
a mlčky vteřiny počítám.
(26)
(27)
(28)
(29)
