Že vázla řeč, tak jsem si za stůl sed
Učil ji karty hrát
Pak jsem řek vtip, jenže se nepoved
Sám jsem se musel smát
Když jsem jí mával časným ránem v šest
Voněla vůní marných, příštích cest
Začla mi svá, tajemství svěřovat
Z ničeho nic jen tak
Že jistý pán, má-li ji vůbec rád
Pak hodně, všelijak
A zaslouží si hodně přísný trest
Voněla vůní marných, příštích cest
Je to tak dlouho, že se můžu plést
Voněla vůní marných, příštích cest
Zas někdy nashle, řek jsem, když autobus
Konečně byl už zde
Tak čau, mi řekla a nehtem na ubrus
Napsala číslo své
Dávno ne dítě, v očích mírnou lest
Voněla vůní marných, příštích cest
Dávno ne dítě, v očích mírnou lest
Voněla vůní marných, příštích cest
