Byl rok 1864. 
Vojska Unie a konfederace spolu válčila v bratrovražedném boji 
a úspěch se přikláněl chvíli na tu, chvíli na onu stranu, jako by se Bůh stále nemohl rozhodnout, 
komu přiřkne vítězství. 
Po dlouhých, krvavých bojích 
se Potomacká armáda generála Meeda 
setkala s armádou Jihu v severní Virginii, 
v místě zvaném Calais Forn. 

Obě ležení dělila jen divoká a krásná řeka 
Rappahannock.
A tak v neustálých přestřelkách zastihl obě armády Štědrý den. 
Ten den byl jiný. 
Něco zvláštního bylo ve vzduchu 
a všichni muži to cítili. 
Během dne nepadl ani jediný výstřel. 
K slavnostní večeři měli obě armády skoro totéž: 
polévku s pár kousky hovězího a trochu sváteční Whisky. 

Snesla se tma, vzplály ohně 
a před stany na obou stranách řeky se konaly bohoslužby. 
A tehdy, tehdy začala kapela 131. indiánského pluku hrát píseň: 
„Přistupte blíže, všichni věrní.“ Jakmile skončila, orchestr Konfederace z druhé strany řeky začal hrát: 
„Ať nám Bůh dá veselosti Páně“ 
Bylo to zvláštní. Muži na obou stranách řeky ztichli a poslouchali.
A pak začal orchestr armády generála Lee hrát tu nejkrásnější píseň – Tichou noc. 

A kapela Unie se přidala. Za hrobového ticha hráli oba orchestry společně jednu píseň.
A náhle ve všech srdcích přestalo existovat nepřátelství. 
Byl Štědrý večer. Hudba se linula táborem Jihu i Severu 
a hladina řeky odrážela všem stejně svit táborových ohňů. 
Byla svatá noc.


A tehdy, právě tehdy, když píseň končila– zazněl výstřel. 
To jeden jižanský voják se napil Whisky víc, než snesl – a vystřelil přes řeku. 
Hornista z kapely Severu klesl k zemi. 
Chvíli bylo ohromené ticho. 
Které vystřídal zuřivý řev. 
Začala oboustranná střelba 
a zase bylo hodně mrtvých a raněných. 

A bitvy pokračovaly.

Armáda konfederace pak utrpěla v bojích obrovské ztráty 
a po několika zoufalých a marných bitvách 
se vojska Jihu definitivně vzdala. Válka skončila.


Já ale vím, že se o výsledku války rozhodlo dřív– 
už tehdy o Vánocích  roku 1864 na řece Rappahannock 
Od té doby, kdy píseň „Tichá noc“ přerušil ten jeden hloupý výstřel, se všechno štěstí obrátilo k Jihu zády. Bůh se na Jih rozlobil.

A jak to všechno vím ? ––––– 
To já jsem ten voják, co tenkrát v opilosti střílel. 
BŮH MI ODPUSŤ !!!!!